Páchník hnědý (Osmoderma eremita)

Páchník hnědý je typickým druhem osidlujícím stromové dutiny. Pravděpodobně preferuje osvětlené dutiny, proto lze často nalézt populace páchníka v solitérních stromech či alejích. Larvy mají víceletý vývoj v trouchu v dutinách živých listnatých stromů, především ve střední a horní části kmene. Dospělí brouci se objevují od května do září. Aktivují večer a v noci, dutinu však opouštějí jen výjimečně, létat jsou schopni pouze na velmi krátké vzdálenosti. Živí brouci se vyznačují charakteristickou vůní, popisovanou jako vůně juchtoviny (starých vydělaných kůží) či zimostrázku.

Páchník hnědý se vyskytuje na dvou typech stanovišť; v původních listnatých lesích, které byly v minulosti specifickým způsobem hospodářsky využívány (vrbovny, pastevní lesy) nebo ve starých parcích a alejích. Tyto člověkem vytvořené biotopy představují dnes většinu lokalit, z čehož lze odvodit i příčiny ohrožení druhu. Je jím především odstraňování starých stromů (jak osídlených, tak k osídlení vhodných – v parcích i lesích, kde se vyskytuje) a související likvidace alejí (často z „bezpečnostních“ důvodů). Dalším významným faktorem je vypalování a sanace dutin stromů, popř.: nadměrné využívání larev jako rybářských návnad.

Péče o EVL Ostrava – Šilheřovice bude spočívat v ponechání starých dutých stromů v alejích podél komunikací a v prostoru golfového hřiště. Ošetření starých stromů z důvodu ohrožení majetku nebo bezpečnosti osob bude prováděno šetrným způsobem (odborné ořezání větví, snížení těžiště kmene). Zastřešení dutin bude možné provádět jen částečně, tak aby nebylo bráněno ve vývoji larev. Vybírání trouchu a chemická konzervace dutin bude zakázána. Pokud bude nezbytně nutné kácet dřeviny, musí být provedena vhodná náhradní výsadba.

Dne 13. 11. 2007 Evropská Komise schválila národní seznam evropsky významných lokalit stanovený nařízením vlády č. 132/20058 Sb., a zařadila EVL České republiky do evropského seznamu. Dne 5. 3. 2008 byla tato informace zveřejněná ve sbírce zákonů č. 81/2008. Součástí seznamu je i evropsky významná lokalita Ostrava – Šilheřovice. Krajský úřad Moravskoslezského kraje, nejpozději do 6 let od přijetí lokality do evropského seznamu, vyhlásí tuto lokalitu jako zvláště chráněné území v kategorii ochrany „přírodní památka".

CZ0813461 Ostrava – Šilheřovice

na území obce: Šilheřovice

katastrální území: Šilheřovice

o rozloze: 101,4709 ha

předmět ochrany: páchník hnědý (Osmoderma eremita)

Rozšíření

Druh evropských listnatých lesů rozšířený od severozápadního Španělska přes Francii, Benelux, Německo, Švýcarsko, Rakousko, Itálii, Polsko, Maďarsko, Českou republiku, Slovensko, Ukrajinu, Bělorusko do evropského Ruska i s předhůřím Kavkazu, na jih na Balkán včetně Řecka, na sever do jižní Skandinávie. Chybí na Britských ostrovech, pouze staré nálezy jsou známy z Nizozemska a Dánska. Druh má v současnosti komplikovanou taxonomii. V rámci Evropy bylo odlišeno několik druhů, které jsou různými autory hodnoceny na různé úrovni. Pravděpodobné a kompromisní řešení je jejich hodnocení jako poddruhů druhu O. eremita.

V České republice se vyskytuje v současnosti lokálně. Největší počet lokalit a nálezů je znám z jižní Moravy a Třeboňska. Řada dalších lokalit (celkem přes 200) je však známa z celého území ČR, v oblastech do nadmořské výšky 600 m.

 

Biologie a ekologie druhu

Páchník hnědý je saproxylofágem, typickým druhem osídlujícím stromové dutiny. Larvy mají víceletý vývoj v trouchu v dutinách živých listnatých stromů (vrb, dubů, lip, jilmů, ovocných stromů aj.), především ve střední a horní části kmene. Preferuje pravděpodobně osvětlené kmeny a dutiny, proto lze často nalézt populace páchníka v solitérních stromech či alejích.

Imaga se objevují od května do září. Aktivují večer a v noci, dutinu však opouštějí jen výjimečně, létat jsou schopni pouze na velmi krátké vzdálenosti. Živí brouci se vyznačují charakteristickou vůní, popisovanou jako vůně juchtoviny (starých vydělaných kůží) či vůni zimostrázku.

 

Příčiny ohrožení

Páchník hnědý se vyskytuje na dvou typech stanovišť. Jednak jsou to porosty dnes klasifikované jako původní listnaté lesy, které však v minulosti byly specifickým hospodářským způsobem využívány (lokality na jižní Moravě (Soutok – kdysi řídké pastevní lesy, Křivé jezero – částečně kdysi využívané jako vrbovna), Buky nad Vysokým Chvojnem apod.), ve většině případů jsou to však staré parky a aleje, případně obory či staré ovocné sady. Tyto antropogenní biotopy představují dnes většinu lokalit, z čehož lze odvodit i příčiny ohrožení druhu.

Zákaz lesní pastvy a s tím související vyšší zakmenění v lesích, likvidace stromů na pastvinách, mezích a kolem cest, dnes především odstraňování starých stromů (jak osídlených, tak k osídlení vhodných – v parcích i lesích, kde se páchník hnědý vyskytuje) a související likvidace alejí. Podobně u porostů, částečně využívaných, jako vrbovny pak upuštění od tradičního managementu, tedy ořezávání (pollardingu). Dalším významným faktorem je vypalování a sanace dutin stromů. Samotné dutiny pak nesmí být otevřeny dešti. Přehlíženým faktorem ohrožení může být i nadměrné využívání larev jako rybářských návnad v lokalitách na hrázích rybníků. Nepřehlédnutelným faktorem je i aplikace insekticidů v lokalitách výskytu a jejich blízkém okolí. Vzhledem k tomu, že došlo k fragmentaci původního areálu (odlesnění) má páchník hnědý sklon k vytváření mikropopulací, které jsou o to více náchylné k vymření z vnitřních příčin.

Zachování alejí je klíčovým faktorem umožnění komunikace mezi mikropopulacemi. Populace na většině lokalit pravděpodobně pouze dožívají, protože se v blízkosti dnes osídlených stromů nevyskytují náhradní stromy vhodné do budoucna.

 

Faktory a činnosti, které mohou negativně ovlivnit populaci druhu na evropsky významných lokalitách

• odstraňování listnatých stromů s dutinami

• sanace dutin vypalováním, vyzděním apod.

• odstranění alejí, celková rekonstrukce alejí

• rozsáhlá holosečná těžba v místech výskytu v porostech s přírodě blízkou druhovou skladbou

• výrazné změny druhové skladby porostů (výsadba stanovištně nepůvodních dřevin – SM, BO)

• upuštění od tradičního managementu břehových porostů – ořezávání hlavatých vrb, zákaz lesní pastvy (vedoucí k vyššímu zakmenění)

• zarůstání hájů a břehových porostů náletem (akát, bez černý aj.)

• aplikace biocidů v lokalitách výskytu a jejich blízkém okolí

 

Management lokalit

Hlavním cílem managementu je zachování časové kontinuity výskytu dostatečného množství dutin na lokalitě.

Dva hlavní typy stanovišť druhu vyžadují i odlišný přístup k managementu. V případě lesních porostů spočívá management lokalit páchníka hnědého, podobně jako v případě dalších saproxylofágů, v zamezení intenzivního obhospodařování. Pro jeho vývoj je nutné zachovat stojící dutinové i mrtvé stromy (dutinové stromy je nutno ponechat v porostu bez výjimky) a zajistit lesnickou péči směřující k větší věkové a prostorové diferenciaci lesa. Vhodným způsobem obhospodařování lesa je výběrný způsob hospodaření, prováděný jednotlivým nebo skupinovitým výběrem, s ponecháním všech dutinových stromů a malých skupinek zdravých stromů mýtního věku (dubů, lip, jilmů, vrb a dalších vhodných dřevin) na dožití.

V místech výskytu páchníka a v jejich nejbližším okolí by též bylo přínosné pěstovat porosty v rozvolněnějším zápoji, a tím docílit většího oslunění kmenů starých stromů. Zachovat je třeba aleje starých listnatých stromů podél lesních cest. Kácení vzrostlých vrb, topolů a dalších dřevin podél vodních toků ve vymezených územích je nepřípustné, ale prořezávky, vyřezání náletu a především pravidelné ořezávání (vzniknou hlavaté vrby a topoly) jsou naopak vhodné.

V případě antropogenních biotopů (parky, aleje, solitéry) je nutné zamezit odstraňování dutinových stromů, popř. silných větví s dutinami. V případě nezbytně nutných bezpečnostních odstraňování stromů a větví, popř. odůvodněných rekonstrukčních zásahů v alejích, je nutné zajistit, aby skácené osídlené stromy byly ponechány jednu sezonu nedaleko místa výskytu, popř. na jiných blízkých vhodných místech, aby populace mohla osídlit jinou dutinu. V takových případech (které lze charakterizovat jako přímý zásah do biotopu zvláště chráněného druhu) je nutné získat odborný posudek a doporučení o přesném provedení sanačních prací. Odstranění celých alejí, stejně jako plošnou náhradu starých stromů v aleji za sadbové stromky je nutné vyloučit. Doplnění (dosadba a náhrada odumřelých stromů) a prodlužování alejí jsou však velmi vhodné, aby tak byly vytvořeny náhradní biotopy v budoucnu. Postupná dosadba vhodných druhů stromů (především domácích druhů listnáčů) je nutnou součástí aktivního managementu obzvláště v případě stejnověkých alejí. Jako prvek aktivní ochrany tohoto druhu je vhodné doporučit sázení alejí vhodných listnatých dřevin i v blízkosti vymezených území, které by do budoucna umožnily komunikaci mezi dnes izolovanými populacemi. Žádoucí je výsadba solitér a malých skupinek stromů na pastvinách a vrb kolem vodních toků. U vrb je velmi žádoucí ořezávání (pollarding), tedy management, který vytváří hlavaté vrby a zvyšuje pravděpodobnost výskytu vhodných dutin i v relativně mladých stromech. Je nutné na každé lokalitě provést sčítání či odhad obsazených stromů, a stromů, které v horizontu 20–150 let nahradí současné obsazené stromy. Na podkladě těchto znalostí je pak nutné upravit management dotčené lokality.

V případě nedostatku vhodných náhradních stromů je nezbytné provést postupnou přeměnu na třední les v blízkém okolí současných lokalit, a to ponecháním nejstarších a nejvzrostlejších stromů z porostu ve skupinách i solitérně. V případě kritického nedostatku vhodných stromů je na místě přistoupit k pollardingu (u vrb, lip, jilmů, popř. dalších druhů).